Čekám a krvácím Karolína Skřivánková

Pohřbi svoje starosti

a jdi pryč s nevinností.

Spoj ji s mými hříchy,

a neztrácej své ctnosti.

Vzduch kolem mě je jako klec

utápět se v bolesti,

na co to vůbec je?

Kdo ví…

Odcházím pryč

daleko od tebe.

Když nedokážeš poznat

a pochopit touhu žít.

Vítr odnáší poslední listí,

voda omývá balvany v korytě řeky,

jen má bolest je tu stále se mnou

Jsem sama ve své ulitě

– čekám a krvácím

Krev a smutek zaplavil mé prázdné srdce,

jen poslední odbití zvonů rozhodne.

Jsem stále sama – v temnotě a chladu,

stále čekám a krvácím víc a víc.

Jen tichá slova žalu se rozplývají

v podzimním větru.

Nechápu již nic,

jako prach jsem se narodila

a v něj se také obrátím.

Je konec…

zvony vyzvánějí

a já čekala…

…na tebe…