Emetis ( 7. třída)

Emetis seděla zamyšlená pod Stromem věčnosti.Její myšlenky se upínaly k lidem, dosud žijících primitivně jako zvěř.Přemýšlela nad tím, jak jim ulehčit život. Chtěla, aby byli šťastní, vždyť ona jako bohyně se o ně má starat. Ale jak?

  Už vím.Dám jim hlas.Napadlo ji.

Emetis ani nevěděla, jak moc lidem pomohla. Ale kdo si to vlastně uvědomuje? Nebýt její snahy, naše myšlenky by zůstaly uzamknuty v nás samých. Teď už záleželo jen na tom, jak s darem naložíme.

 ,,Povedlo se,‘‘ potěšeně vydechla.

Mezitím na zemi uplynulo mnoho let. Když lidé zjistili, že dokáží ovládat své hlasivky, začali si pomalu vymýšlet řeč. Zpočátku primitivní názvy věcí se začaly měnit a dostávat svůj přízvuk. Řeč však nebyla všude stejná, každá část světa měla svou, originální a nezaměnitelnou.

 A co je tedy nejbáječnějším vynálezem lidstva? Používáme to denně a není tak těžké to uhodnout. Je to řeč! Neustále se měnící a ohebná, plná pravidel, která ne každý za svůj život pochopí…