Hlasy Jan Buchlák

Když jsem šel včera po ulici,

slyšel jsem dva hlasy na sebe křičící.

O cos se hádaly, nemohly se dohodnouti.

na chvíli ticho… poté zas křik.

První hlas byl hluboký – spíš mužský,

druhý – pravý opak byl.

někdo by se zastavil,

já šel dál…

Vzdálený hluboký hlas potichu

je slyšet pořád,

avšak vymazat chci ho z paměti.

Nejde to, slyším je ještě víc.

Náhlé ječení, bolest, křik.

Tak to končívá,

když dva nemohou se dohodnouti,

člověku nejde to prominouti.